Zapojení dětí a prozkoumávání světa

 Ach, děti a rodiče, nekončící světa prozkoumávání nekonečných možností.

A já jsem za to tak vděčná, jsem tak vděčná, že jsem se mohla stát mámou jedné krásné bytosti, která si vybírá život v lehkosti a ve štěstí, která ví, co chce a dá to jasně najevo. Bytosti, které nezáleží na tom, co si o ní myslí. A já vím, že jsem pro ni maximálním prostorem, kterým v dané době umím být. Následuji energii a nesnažím se každý den dělat stejným. 

Stejným tak, jak definuje běžné rodičovství, že to je v pořádku. Že když budu mít vyřešeno správné chování, správné stravovací návyky, správné oblékání, správný spánek každý den ve stejný čas, tak budu dobrá máma. Nikdy neodjedu od svého dítěte na více než vteřinu a stanu se jeho otrokem. 

Také se občas cítíte otrokem svého dítěte? Také si občas přijdete bezradní a všechna správná přesvědčení jdou stranou, jakmile je řev dítěte nesnesitelný? Také jste si někdy pomysleli, že by babybox byl nejlepším řešením? Také jste někdy zažili stres a nevyslovený tlak okolí, když tvé dítě běhalo radostně po restauraci a bylo až moc šťastné nebo řvalo tak nevhodně, že "co si to dovoluješ lézt do restaurace, když máš nevychované dítě"?

A pak jsem zašla na povídání jedné paní, která krásně mluvila o zapojení dětí. Že když si děti nechtějí brát na sebe, co jim rodiče připraví, možná je čas je vzít na nákupy a nechat je vybrat oblečení, stejně tak jídlo, a zapojit je více do úklidu a pomoci při každodenních činnostech. Možná, když to čtete, tak Vám to přijde samozřejmé. Mně to ale vůbec samozřejmé nepřišlo, a to jsem si myslela, že ano. Taky tuhle větu nechápete?

Kolik z Vás raději něco sebere ze země nebo udělá za děti, protože to je prostě jednodušší a hlavně rychlejší? 

Na otázku: „No a co s tím, když někdy dítě po sobě odnese plínku úplně samozřejmě a někdy řekne ne?“ Přišla odpověď: „Tak jí tam prostě nech ležet, dokud jí to dítě neodnese.”. Já vím, spousta lidí by řeklo, že to tam pak zůstane na věky. Věřte mi, nezůstane. 

Dokonce jsem tuto novou metodu začala aplikovat i na muže. Dříve jsem byla úspěšnou sběratelkou špinavého nádobí, abych vše dala mýt a bylo uklizeno. A od doby, kdy to i dva nebo tři dny „přežiji“, tak najednou je uklizeno.

My jsme se tak moc naučili snímat jako rodiče zodpovědnost z našich dětí, až to je šílené. Líbila se mi večerní příprava na další den. Dohoda s dítětem nad oblečením, které si vezme do školky nebo školy následující den, aby ráno neprobíhaly boje. 

Dalším uvědoměním posledních dní je, jak se mně prarodiče dcerky snažili prodat, že je vybíravá ve svých ani ne ve dvou letech. Jestli si také doma vybírá, co chce k snídani, otevře si to, ochutná a pak to nechá a chce něco jiného? Já říkám, že ano. Jenže mě přitom došlo, že ona není vybíravá, jen vše zatím ochutnává, protože to NIKDY dříve neměla, a tedy ještě neví, co jí chutná a co ne. Tak jsem se sama pobavila nad tím, jak rychle děláme závěry předtím, než se podíváme na to, co se skutečně děje. 

Jakou formou můžete dnes své děti zapojit? Neoddělovat je od skutečného světa a života? Mluvit k nim tak, aby získali více vědomí a povědomí o tom, co se ve skutečnosti děje? Dát jim otázku? I když řeknou, že neví…. Ono to v nich něco zanechá.

Jaký ještě větším propojením s našimi dětmi můžeme být s naprostou lehkostí?

Co na našich dětech soudíme tak moc, že nás to zasekává ve světech nemožností?

Co soudíme na čase, který s dětmi trávíme?

Co můžeme přidat do našich životů, co bude bavit a naplňovat obě dvě strany?

Jakým hlasem mohou naše děti být ve světě, když je necháme?

Simona Nováková

Certifikovaná facilitátorka Access Consciousness s licencí na vedení kurzů Access Bars, Foundation, Radost z podnikání a dalších

„Vše v životě ke mně přichází s lehkostí, radostí a slávou“ Access Consciousness ^TD