Ohlédnutí zpět, až budeš na smrtelné posteli

Nadpis z ní děsivě, nicméně je to cvičení, které často používám s klienty. Neboť je to cvičení takové, kde si my všichni můžeme uvědomit, jestli jsme na správné cestě v našem životě nebo jednoduše ne. 

Pamatuji si, ještě když jsem před patnácti lety pracovala na domněle vysněné pozici, jak jsem si položila tuto otázku. Ježíš, já se tomu dnes tak směju. Je tohle skleněné království, ve kterém dnes pracuji, to, co chci vidět jako svůj život, když se ohlédnu zpět, jednou, až budu stará? A tam bylo obrovské NE. Někde vnitřně jsem věděla, že něco jiného je možné. Že mohu zažívat více radosti, více zábavy, více dobrodružství, více života. Dnes vím, že spousta lidí žije a jen málo z nich je opravdu ŽIVÝCH. 

U těchto slov mě až mrazí. A tehdy, když za mnou přišel kolega, který byl přesný odstrašující případ člověka bez života, opřel se o skříňku a pronesl: „Simčo, až Ti jednou bude tolik, co je mně, tak na tom budeš úplně stejně.“ Díky bohu za tato slova, a i když to nebyl jeden z mých nejoblíbenějších kolegů, tak to byl kolega, kterému jsem nesmírně vděčná a dodnes si ho pamatuji. Protože byl klíčem ke změně mého života.

A to byl ten čas, kdy jsem věděla, že mám dát výpověď. Že zlatá klec je krásná, ale není pro mě. Že svoboda je více a že vím, že platit firemní kartou v pětihvězdičkových restaurací není špatné, ale je to za cenu, že tam jste s lidmi, se kterými tam nechcete být, a které byste si sami do života nevybrali. A zařekla jsem se, že si toto raději budu platit sama a budu tam s lidmi, se kterými tam chci být. 

Během tohoto textu, kdy se nacházím někde nad oceánem v letu do New Yorku, pláču vděčností. Vděčností, že jsem si to vybrala jinak. A nejkrásnější na tom je, že i Ty můžeš. Jestli máš skvěle placenou práci, ale nenaplňuje Tě a nejsi tam s lidmi, které by sis do života vybral/a, ruku na srdce, co tam ještě děláš? 

A k nástroji, když jednou budeš na své smrtelné posteli a otočíš se zpátky, jaký život chceš vidět? 

Za mě to je šťastná rodina, dvě nádherné bytosti, kterým jsem darovala tělo, a kterým mám to štěstí říkat, moje holčičko, moje holčičky, či moje holčičko a můj chlapečku. Muže, se kterým půjdeme životem a cestou nečekaných a radostných možností, že se nebudeme bát a vždy budeme vědět, co si vybrat. Každé naše milování bude krásnější než to předchozí a vždy se na sebe budeme těšit, budeme se respektovat, když nebudeme mít nejlepší den a užívat si plně ty dny krásné. 

Za mě jsou to krásné vztahy se všemi, se kterými se na mé cestě potkám. Miluji a respektuji své rodiče, a i rodiče svého muže. Za krásný vztah považuji i ten, co jsem ukončila nebo kterému řeknu ne, neboť to není vztah vyživující.

Za mě to jsou lidé, jejichž života se dotknu a každý takový dotek bude prostorem ke změně k lepšímu, k expanzi mého i jejich života. 

Za mě to je cestování, které tak miluji pro pocit svobody, který při něm zažívám. 

Za mě to je hojnost peněz taková, kdy peníze nemají žádný náboj a nejsou žádný problém. Objednání si krásného, laskavého a pečujícího hotelu, let první třídou, večeře s výhledem, pobyt s obohacujícími bytostmi. Navštívení míst, po kterých tolik toužím a ještě ani nevím, že existují. Ať mě Země překvapí a ať vše ke mně přichází s lehkostí, radostí a slávou. 

Za mě to je prostor bytí v přítomnosti. Vědění, že jsem tam, kde mám být. Prostor bez soudů a porovnávání se. Prostor, kdy nezištně přeji úspěch ostatním a zároveň si užívám ten svůj a náš. Vědomí, kdy přispívám světu a on mně. Vědomí, kdy jsem v propojení s planetou Zemí, že slyším a rozumím přírodě. Že jsem jednotou a společenstvím, se vším. Vědomí, že když mě něco bolí, nemám se zlobit na své tělo, ale ptát se, čeho jsem si vědoma a kde je moje energie žádána a poslat jí tam. 

Nedělat závěry a vždy se ptát po možnostech. 

Po možnostech takových, které všichni víme, že jsou možné. 

Jak to bude konkrétně vypadat? Já nevím…do obrázků to dá život samotný. Já jen vím, že jsem tím hybatelem a beze mě, mé žádosti a mých uvědomění, by se toto nehýbalo. 

Během těchto řádků si uvědomuji, jak domnělá jistota zaměstnání, práce, příjmů, je totální lež. Že vše leží v našich rukách.

A před patnácti lety jsem požádala o něco jiného. A vůbec mě nenapadlo, že po této době, budu sedět v letadle do New Yorku, a těšit se z toho, že budu psát text, který možná bude někoho zajímat, a který třeba přispěje ke změně v životě dalších bytostí. 

Že se možná i díky tomuto textu Tvoje světýlko rozsvítí trochu více…

Děkuji, že mohu. 

Simona Nováková

Certifikovaná facilitátorka Access Consciousness s licencí na vedení kurzů Access Bars, Foundation, Radost z podnikání a dalších

„Vše v životě ke mně přichází s lehkostí, radostí a slávou“ Access Consciousness ^TD